Už po třech setkáních jsem měla jasno v tom, co je můj směr. Vím, jaké kroky potřebuji udělat a rovnou jsem se do nich pustila.
Před ikigai koučinkem s Katkou jsem se cítila ztracená, rozpadlá a nešťastná. Jako maminka malého dítěte jsem měla velmi málo času na sebe, a když jsem ho měla,tak jsem nevěděla, jak s ním naložit.
Věděla jsem,že potřebuju změnu a nějakym způsobem se zase vrátit k sobě sama. Říkala jsem si, že kdybych k tomu ještě našla své poslání a obor, co dělat po mateřské, byl by to hezký bonus.
Už po třech setkáních jsem měla jasno v tom, co je můj směr. Zjistila jsem, že se chci živit pečením. Přišla jsem na to, jaké kroky potřebuji udělat, aby se tenhle sen stal skutečností a rovnou se do nich pustila. Naučila jsem se, že vždycky můžu dělat malé kroky, které mě posunou dopředu.
Kromě toho se přijímám taková jaká jsem, umím si říct o pomoc a formulovat své potřeby. Vidím své dovednosti, které jsem dříve považovala za samozřejmost, jako silné stránky, na kterých můžu stavět.
Mám dojem, že mi Katku přinesl do cesty sám osud a navždycky za to budu vděčná.
